Ne každý záchvat, který pacient prožije, musí být nutně záchvatem epileptickým. Existuje několik typů záchvatů, které se podobají epileptickým záchvatům, ale jsou způsobeny jiným zdravotním problémem než epilepsií. Tyto záchvaty, i když nejsou epileptické, mohou pacienta omezovat v každodenním životě podobně jako epileptické záchvaty. Nelze je ovlivnit protizáchvatovými léky, ale je nutné najít jejich příčinu a spolupracovat na jejich odstranění s odborníky z jiných lékařských specializací.
Odlišení epileptických a neepileptických záchvatů je zcela zásadní pro stanovení správné diagnózy a léčby. Udává se, že 20-30 % pacientů diagnostikovaných a léčených pro epilepsii touto nemocí ve skutečnosti netrpí. Situace je komplikována skutečností, že přibližně 20 % nemocných s epilepsií má rovněž neepileptické záchvaty, nejčastěji psychogenní neepileptické záchvaty (PNES).
Neepileptické záchvaty nejsou na rozdíl od záchavtů epileptických způsobeny narušením elektrické aktivity mozku. V EEG není možno pozorovat iktální epileptické grafoelementy v průběhu záchvatového stavu.
Příčin neepileptických záchvatů může být několik. Mohou mít somatickou (tělesnou), ale i psychogenní (duševnou) příčinu.
Somaticky (tělesně) podmíněné neepileptické záchvaty
tvoří 10-15 % všech paroxysmálních stavů, v dětské populaci ještě více.
Může jít například o:
- synkopu – náhle vzniklou ztrátu vědomí se spontánním návratem způsobenou nedostatečným prokrvením mozku při poklesu krevního tlaku. Nejčastěji vzniká vstoje nebo při prudkém postavení, předchází ji často slabost, nevolnost, zblednutí, bušení srdce nebo hučení v uších a mohou být doprovázeny křečemi (konvulzivní synkopy). Tyto se objevují až po ztrátě vědomí a pádu pacienta na zem.
- cerebrovaskulární příhody
- metabolické a endokrinní poruchy (např. nízká či vysoká hladina cukru v krvi)
- záchvaty pod vlivem léků či jiné intoxikace (např. alkohol, drogy, sedativa)
- záchvatové poruchy vázané na spánek (např. náměsíčnost, noční děsy)
- záchvatovité poruchy hybnosti – např. tiky, stereotypie
- onemocnění asociované s migrénou (např. vizuální aura)
- a další
Psychogenně podmíněné neepileptické záchvaty
V dětském věku může docházet k neepileptickým stavům podobným epileptickým záchvatům například při afektivních respiračních křečích, kdy dítě začne plakat po nějakém rozrušení, následně přestane dýchat ve výdechu, nebo u reflexních anoxických záchvatů, při kterých přichází k několika sekundovým křečím a bezvědomí po náhlém nepříjemném podnětu.
Epileptickým aurám mohou být podobné panické ataky (náhlý pocit obav, strachu nebo hrůzy, doprovázené hyperventilací, pocitem dušení, bušení srdce, bolestmi na hrudi, parestéziemi).
Nejčastějším typem neepileptických záchvatů jsou disociativní záchvaty (psychogenní neepileptické záchvaty PNES).