Funkční neepileptické záchvaty (dříve nazývané PNES – psychogenní neepileptické záchvaty) jsou záchvatovité epizody změněného chování, které se podobají epileptickým záchvatům, ale nelze u nich prokázat žádnou organickou příčinu těchto záchvatů a nemají žádný elektrofyziologický korelát. Jsou způsobeny nevědomou reakcí na psychický stres, ne abnormální elektrickou aktivitou v mozku.
Lidé s PNES své záchvaty nepředstírají, nemají nad nimi vědomou nebo dobrovolnou kontrolu.
Funkčními neepileptickými záchvaty trpí každý třetí z pacientů, vyšetřovaných v epileptologických centrech pro farmakorezistentní záchvatové onemocnění. Mimo to 15-20 % pacientů s epilepsií trpí současně i funkčními neepileptickými záchvaty. Nejčastěji začínají mezi 20. až 40. rokem, ale vyskytují se i u dětí. Převážně postihují ženy. Často se vyskytují u osob, které trpí současně i dalšími psychiatrickými potížemi (deprese, úzkost, sebepoškozování a jiné).
Funkční neepileptické záchvaty mohou vypadat podobně jako široké spektrum epileptických záchvatů. Může jít o křeče celého těla, záškuby, ztráty vědomí spojené s pády či propnutí do oblouku. V některých případech se funkční neepileptické záchvaty projevují podobně tonicko-klonickým záchvatům, křeči a záškuby. Často na rozdíl od epileptických záchvatů trvají i několik minut, charakter záchvatu se v jeho průběhu mění. Součástí záchvatů zvykne být kývání hlavou ze strany na stranu se zavřenýma očima.
K těmto záchvatů dochází většinou v přítomnosti jiné osoby a spouští je nějaký druh emocionálního stresu.
Příznaky funkčních neepileptických mohou být způsobovány vícero původci. Jsou to obranné mechanizmy, které souvisejí s nějakými předchozími traumatickými okolnostmi, jakými jsou např. násilí, ztráta blízké osoby, ale taky nově vzniklé onemocnění, operace, nebo chronickým stresem. Pacienti často současně trpí úzkostnou, depresivní či potraumatickou stresovou poruchou. Funkční neepileptické záchvaty se mohou objevit bezprostředně po traumatu, ale taky bez zjevné příčiny až po letech.
Samotnému záchvatu obvykle předchází spouštěč. Tím může být více či méně významná situace nebo emoce. Lidé s funkčními záchvaty nemusí rozpoznat jemné známky stresu, které mohou vyvolat záchvat, proto jim se stresem související příčina záchvatů nemusí být jasná.
Paradoxně, i samotný strach ze záchvatu může být spouštěčem funkčních neepileptických záchvatů
Protizáchvatová medikace nemá na funkční neepiletické záchvaty žádný pozitivní vplyv. V případě, že vám byla dříve nesprávně diagnostikovaná epilepsie, budou antiepileptika vysazena. Pro pacienty s funkčními neepileptickými záchvaty je vhodná péče psychologa, případně i psychiatra. Péče o duševní zdraví, poměňování spouštěčů záchvatů a osvojení vhodných strategií zvládání stresu je klíčové pro snížení počtu funkčních neepileptických záchvatů. Lékaři taky mohou doporučit nasazení anxiolytik (léků proti úzkosti) nebo antidepresiv.
První pomoc v případě funkčních neepileptických záchvatů je podobná jako při záchvatech epileptických.
Pacientům zažívajícím funkční neepileptický záchvat rescue medikaci nepodáváme.
Možnost řízení pro pacienty s PNES je posuzovaná individuálně.
